Dora – elektromobil z roku 1906

Pokusy s hybridními a elektrickými auty jsou stejně staré jako automobily samotné. Už koncem devatenáctého a v prvních letech dvacátého století vyvíjely firmy více čí méně úspěšné elektromobily.

U jejich zrodu byl také náš ing. František Křižík, kterého se tak trochu snažil napodobit pan Antonín Pavelka, tvůrce repliky italského elektromobilu značky Dora. „Ke zhotovení repliky elektromobilu Dora přispěl náhodný nález anglického katalogu historických automobilů, který pracovníci Otrokovických papíren zachránili před rozdrcením ve mlýně na výrobu papírové lepenky. Výsledným produktem měly být krabice na boty,“ vypráví příběh znovuzrození historického elektromobilu Antonín Pavelka z Napajedel.

Replika italského elektromobilu Dora z roku 1906 2
Replika italského elektromobilu Dora z roku 1906 2

Originál vyrobila v roce 1906 italská společnost Dora – Fabbrica di Automobili Elettrici ad Accumulatori v Janově, kde během následujících čtyř let vzniklo jen několik prototypů. Další náplní byly hlavně baterie a elektrospotřebiče. Původní kočár ujel na jedno nabití zhruba osmdesát až sto kilometrů, měl pohon zadních kol, devět stupňů vpřed a dva dozadu. V roce 1906 získal kočár ocenění na mezinárodní výstavě v Miláně.

Náročné bádání v muzeích

Po náročném shánění a při vynaložení nemalých finančních prostředků se podařilo získat potřebný tvar a typ kočáru, který pak vyrobila firma bratři Berghofů ve Vídni. Pro konečnou podobu elektromobilu bylo ale třeba získat další detaily. To si vyžádalo bádání v archivech Leonarda da Vinci v Miláně, v muzeu Deli automobile v Turíně, Villacher Fahrzeugmuseu nebo v muzeu Nikolis ve Veroně. V samotném Janově se prakticky nic důležitého sehnat nepodařilo. Velkou pomocí byly také poznatky z největší sbírky motorových kočárů ve francouzském Mulhouse a také z archivu Národního technického muzea Praha. Český průkopník elektromobilu František Křižík totiž nabíjel akumulátory za jízdy benzinovým motorem Laurin Klement.

Replika italského elektromobilu Dora z roku 1906 3

Vůz používá loukoťová ocelová kola s pogumovanou obručí. Řídí se volantem, brzdy jsou vpředu pásové, vzadu bubnové a parkovací špalkové. Pro pohon byly použity dva stejnosměrné elektromotory, jejichž výkon 2x 2,4 kW byl přenášen Edwarsovým řetězem na zadní ozubení pevně spojené s pogumovaným kolem. Byly napájeny ze dvou trakčních akumulátorů po 125 Ah/12 V. Dosahoval rychlosti až 30 km/h, kterou bylo možné měnit výměnou ozubených kol. Elektromobil o rozměrech 3,2 x 1,6 x 2,1 metru a hmotnosti jedné tuny byl určen pro přepravu pěti osob a řidiče.

 

 

 

 

Jindřich Lasík

Celý profesní život se věnuje motorismu, první články společně s vlastními fotografiemi publikoval v sedmdesátých letech v časopisu Motoristická současnost. Velkou novinářskou školu získal v odborném měsíčníku Automobil pod vedením Ing. Milana Jozífa. Byl prvním šéfredaktorem časopisu Auto Tip, dva roky vydával časopis Autosport, patnáct let až do současnosti působí v časopisu OffROAD, dnes SUV magazín.

jindrich-lasik napsal 9 článků.Zobrazit všechny články autora: jindrich-lasik